Jedna z nejstarších mešit na světě byla právě objevena v Izraeli

Cestovat


Jedna z nejstarších mešit na světě byla právě objevena v Izraeli

Archeologové zkoumající budoucí staveniště v izraelském Rahatu odkrytý něco nečekaného: pozůstatky jedné z nejstarších mešit na světě. Podle Izraelského úřadu pro památky (IAA) byla budova postavena kolem roku 600 nebo 700 n. l., kdy byla oblast převážně venkovská zemědělská půda. Pokud je toto datum správné, znamená to, že nově objevená mešita byla postavena jen několik let po smrti proroka Mohameda v roce 632 n. l.

Ředitelé vykopávek, Jon Seligman a Shahur Zur, popsali svůj objev jako „malá venkovská mešita, datovaná do 7. až 8. století n. l. [obyčejná éra], je vzácným nálezem kdekoli na světě, zejména v oblasti severně od Be'er Sheva, kde žádná podobná budova dosud nebyla objevena.“


Gideon Avni, vedoucí oddělení archeologie na IAA a přednášející na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, dodal: „Objev vesnice a mešity v jejím okolí je významným příspěvkem ke studiu historie země během tohoto období. turbulentní období.'

NEWSLETTERSBeast Travel DigestZískejte celý svět do své e-mailové schránky. Odebírat Kliknutím na „Přihlásit se k odběru“ souhlasíte s přečtením Podmínky použití a Zásady ochrany osobních údajů

Umístění a uspořádání mešity nám může hodně napovědět o účelu budovy. Na rozdíl od některých větších městských mešit, které byly v tomto období postaveny, jde o jednoduchou obdélníkovou budovu pod širým nebem. Byla identifikována jako mešita podle přítomnosti mihrábu, modlitebního výklenku, který směřoval na jih směrem k Mekce. Objev nedaleké zemědělské osady ze stejné doby naznačuje, že mešita uspokojovala potřeby farmářů v regionu.

Oliver Scharbrodt, profesor islámských studií na univerzitě v Birminghamu, řekl The Daily Beast, že objev ukazuje, že „první arabští muslimští osadníci nebyli pouze obyvateli měst, kteří vládli nemuslimské venkovské populaci, ale již vlastnili půdu a zabývali se zemědělstvím v toto velmi rané období arabsko-muslimského dobývání Blízkého východu.

Archeologové znají různé mešity z jiných vykopávek v Sýrii, Jordánsku a Izraeli/Palestině, ale mešita Rahat je extrémně raná. To je důležité, protože i když víme hodně o tom, jaký byl islám na konci osmého století, v naší historii jsou mezery. Paul Cobb, profesor islámské historie a předseda katedry jazyků a civilizací Blízkého východu na Pensylvánské univerzitě, řekl listu The Daily Beast, že „je toho mnoho, co z tohoto raného období nevíme“. I když tedy „není překvapivé, že v Negevské [poušti] najdete mešitu ze 7. nebo 8. století… malé, venkovské mešity jako tato jsou raritou a poskytují rady“ o dvou důležitých historických procesech.


1156705066

Agentura Anadolu

Prvním z nich je islamizace. Arabové dobyli oblast Levanty (která zahrnuje moderní Izrael) v roce 636 n. l. Objevení míst, jako je tato, nám může pomoci zmapovat šíření islámu v oblasti, která před tímto okamžikem byla součástí Byzantské říše a jejíž obyvatelé byli dříve převážně Křesťan.

Vzhledem k tomu, jak raná je tato mešita, může nám toho hodně prozradit o vzniku charakteristických aspektů muslimské identity definujících identitu. Cobb mi řekl, že v některých městech, která nedávno dobyli muslimové, sdíleli křesťané a muslimové modlitební prostor. V tomto tomu tak nebylo Komfortní nicméně „pokud je tato mešita skutečně tak raná, jak archeologové tvrdí,“ řekl Cobb, „říká nám to, že vybudování samostatného modlitebního místa bylo důležitou součástí vznikající a zřetelné muslimské identity.“

Podobným způsobem je objev této rané mešity svědkem nově vznikajících rituálů islámských praktik a architektonické tradice. „Podle muslimské tradice,“ řekl Cobb, „první generace muslimů v Arábii se krátce modlila směrem k Jeruzalému, jako to dělali Židé. Ale mihráb... v této mešitě ukazuje pevně k Mekce. Takže i když je to brzy, odráží to sebevědomější a zřetelnější muslimskou identitu, která se objevila po smrti proroka Mohameda. Je to důležitý důkaz, který nám pomáhá sledovat vzestup určitých, nyní normativních, aspektů muslimské modlitby a identity. (Cobb však varoval, že protože nemáme žádné archeologické důkazy o mešitách ukazujících na Jeruzalém, mohlo by to být „nepodstatné“.)

Druhým historickým procesem, o kterém nám může mešita vyprávět, je sedentarizace, proces, při kterém se kočovné populace usadily na jednom místě a díky němuž se z malých již existujících skupin lidí vyvinuly větší komunity. Tento objev vyvrací jeden z problematičtějších mýtů o muslimském dobývání. Cobb mi řekl: „Často se – zvláště s ohledem na Negev – tvrdí, že příchod islámu s sebou přinesl obrovské množství nomádů, kteří zničili místní usedlé komunity. Ve skutečnosti archeologické důkazy (jejichž jedním příkladem je mešita Rahat a starověká vesnice) mají tendenci naznačovat, že sedentarizace a urbanizace ve skutečnosti vzrostly po muslimských výbojích. Objev mešity Rahat ukazuje, že „standardní architektura islámského rituálního prostoru byla od velmi raného data plně integrována do usedlých zemědělských komunit, dokonce i na tak vzdáleném místě, jako je toto.“


Jakkoli je tento objev fascinující a poučný pro dějiny islámu, v mnoha ohledech by měl být nekontroverzní. Četné literární záznamy svědčí o dobytí regionu muslimy a žádná z historie toho, co víme o příchodu islámu do Levanty, není svržena. Ale jak mi řekl Cobb, „to neznamená, že se lidé nepokusí využít tento nový objev pro současné politické cíle. I to je tradice stará jako archeologie sama.“ Tento objev je důkazem, že se zde muslimští nomádi usadili již v sedmém století, ale tento konkrétní historický fakt nabývá nového významu ve světle současného politického dění v Izraeli.